Vítám vás u pravidelného pondělního newsletteru Mimo agendu. Začneme opět pár postřehy, které mohly zapadnout v mediálním prostoru. Připomínám, že na e-mail můžete odpovědět a dát mi tak na článek zpětnou vazbu.
V hlavním textu se chci věnovat probíhající prezidentské kampani a tomu, co to dělá s námi i společností. Po roce mimo Českou republiku se cítím od této události emočně odpojený. Jako kdyby se před náhodným pocestným střetly dvě nelítostné armády, pobily se a pak se rozprchly. Možná proto si víc ťukám na čelo, jak velká část společnosti může brát některé absurdní narativy jako fakt.
Petr Pavel se nerovná válka.
Andrej Babiš se nerovná diktátor Putin.
Ve vypjaté atmosféře voleb se o překročení hranic politického marketingu dá bavit jen obtížně. Vždy naštvete tu druhou stranu. Newsletter Mimo agendu má skvělou komunitu, kde nic není tabu.
Tak jdeme na to!
Svoboda pro mozky
Už to nemáme plně v rukou. Algoritmy jsou tak precizní, že dokážou vytvořit závislost na nových podnětech (TikTok). Big data jsou zneužívána v kampaních i kulturních válkách. Přesně mířený marketing neustále vyvolává nutkání kupovat si věci, které nepotřebujeme.
Podle sloupku na Wired s touto skutečností začne společnost v roce 2023 naplno bojovat. „Tento rok bude rokem, kdy získáme zpět kontrolu nad svou myslí a svobodu myslet sami za sebe,“ píše Susie Alegre.
Jako příklad uvádí zákon EU o digitálních službách, který reguluje cílenou reklamu. Další regulační úřady po celém světě se mohou přidat. V roce 2022 Microsoft upustil od vývoje technologií, které rozpoznávají emoce. Google se po rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, který zrušil rozsudek Roe v. Wade (právo na potrat) začal zabývat tím, jak mohou být big data zneužita v kulturních válkách.
Velkým tématem je i digitální detox a odpojení od neustále propojeného světa. Před Vánoci vyšel v The New York Times článek o tom, jak mladí lidé zkouší hloupé telefony. Stále častěji narážím na články a návody na téma, jak získat kontrolu nad svou pozorností.
Možná se už blížíme limitu, který ještě sneseme. Limitu, kdy cítíme, že máme ještě své životy pod kontrolou. Přijde mi částečně vtipné o tomto tématu psát, protože se narativ blíží konspiračním teoriím či dystopickým sci-fi. Jenže je to tady. Mysl člověka se dnes může plně odevzdat nekonečné zábavě a toku informací. Stejně jako u jídla je nutná střídmost a odříkání.
K tématu doporučuji i konferenci TechTalk (česky) o umělé inteligenci. Mluvčí hovoří třeba o tom, že máme ještě proti AI šanci, když nám začne servírovat to, co sami chceme. Nahlédnou také pod pokličku vývoje aplikací. Třeba jak vývojáři dokážou bleskově upravovat hry, aby u nich lidé trávili víc času a klikali na tlačítka pro nákup nových bonusů. Tohle minimálně naznačuje, jaká je ve vztahu zákazníka / technologické společnosti disproporce.
Forenzní fonetika vs. twitterová manipulace
Zatímco se uživatelé na Twitteru hádali o tom, zda Babiš na tiskovce řekl své ženě „hubu drž“, nebo „tak kdo je další“, Lupa.cz se na nahrávku koukla vědecky. Přizvala forenzního fonetika a všechny setřela profesionálním vyvrácením fake news. Skvěle se v internetové kauzičce zachoval i novinář Filip Rožánek. Ten se nespoléhal pouze na svůj sluch, ale prostě nahrávku vyčistil pomocí umělé inteligence.
Původní zdroj: https://twitter.com/rozanek/status/1614703323457748996?s=20&t=JdvHlAl50LulN3fCD-Gj3Q
Použil k tomu nástroj lalal.ai. Doporučuji si ho přidat do záložky zajímavých nástrojů. S něčím podobným přišlo i Adobe, které dokáže vyčistit třeba nekvalitní nahrávku podcastu od okolního hluku. Výsledky jsou neuvěřitelné. Na druhou stranu dokáže AI zvuk nejen vylepšit, ale i vytvořit kvalitní falzifikát. Jsme prostě v době, kdy už náhodným příspěvkům od anonymních účtů na sociálních sítích nemůžeme vůbec věřit.
Normalizace hejtu v prezidentské kampani
Obsah pro předplatitele
Tento článek je pouze pro předplatitele.
Chcete číst dál a mít přístup k dalším příspěvkům této publikace?
Předplatit od 119 Kč
