Je ok být v depresi z umělé inteligence

Vítám vás u newsletteru Mimo agendu. Dnes je skladba témat barevná. Vrátíme se k jednomu z nejúspěšnějších článků tohoto projektu o anonymech na Twitteru. Budeme se zabývat možným návratem politické legendy a nesmí chybět ani tradiční tip pro práci s AI. Tentokrát s ní budeme hrát Dračí doupě. V placené části najdete komentář o tom, jak bojovat s depresí z nastupující AI. Třeba můj obor, v němž jsem se našel, navždy razantně promění. Bude v něm ještě místo pro to, co na novinařině miluji? Našel jsem řešení, které může inspirovat lidi dumající nad podobnou otázkou.

Anonymové na českém Twitteru

Loni jsem napsal sérii článků o tom, že vlivné anonymní účty skrytě pomáhají některým politickým stranám. V textu jsem zmínil i účet Dojnice, za nímž stojí straník ODS Ivan Pištora. Tím, jak tento účet mohl zasáhnout do parlamentních voleb, se začal zabývat Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí; zjistil, že Pištora dostává za psaní tweetů zaplaceno. 

„Politická strana (ODS) předložila vyjádření, že „u pana Pištory je objednáno vytváření textů u příspěvků na sociálních sítích ve frekvenci 10–15 příspěvků měsíčně, a to již od roku 2017. Jedná se především o psaní komentářů a odpovědí „na sociálních sítích ODS“. K tomuto byly předloženy faktury:

Tyto anonymní účty propojené se stranou či vládou fungují na Twitteru jako roztleskávači. Velmi často slouží k zesměšňování či trápení politických soupeřů, za což jim díky anonymitě nehrozí ani veřejné odsouzení. V textech jsem upozorňoval hlavně na to, že účty jako Dojnice či Jie byly ve stovkách případů citovány v tradičních médiích, aniž by novináři věděli, o koho se jedná a jaké má motivace. Přitom jedním z pravidel dobré novinařiny je analyzovat motivace a pozadí zdrojů, které se v článku využívají.

Je dobře, že se účty influencerů začínají během kampaní více hlídat. Jedná se o vlivnou sílu, která dnes může rozhodnout volby. V kampaních se navíc začínají využívat čím dál profesionálněji. V prezidentské volbě měli Danuše Nerudová i Petr Pavel pro práci s influencery i speciální marketingové odborníky. Byli jsme tak svědky situací, kdy se sešla hospoda plná účastníků reality show, youtuberů a dalších, aby si dali pivo s generálem Pavlem pár dní před klíčovou volbou.

Takové příspěvky měly i stovky tisíc lajků a dosah větší než řada tradičních mediálních výstupů. Na rozdíl od nich ale nesly pouze pozitivní emoci. Je tedy otázka, zda by se takové příspěvky měly počítat i do nákladů na kampaň. Propagace na sociálních sítích se běžně platí a opravdu bije do očí, když třeba technologický youtuber má na časové ose náhodné video mimo svou oblast působení, kde si nechává podepisovat knížku od jednoho z prezidentských kandidátů.

Co si o tomto tématu myslíte? Budu rád, když mi pošlete svůj názor. Stačí na newsletter odpovědět, jako byste odpovídali na klasický e-mail. 

Vláda komunikuje hůře než za Babiše

Během mého loňského sabatiklu mi do zahraničí kolegové psali, že nová vláda komunikuje hůř než ta předchozí. Odpovědi i na banální dotazy museli získávat přes takzvanou „sto šestku“, tedy o ně žádat podle zákona o svobodném přístupu k informacím, což má řadu nevýhod – třeba že na ně čekáte i několik týdnů. 

Byl jsem k těm nářkům skeptický. Podobně kolegové nadávali i na Hrad a Babiše, kteří se s médii v určitý moment přestali bavit úplně. Tisková oddělení ale často fungovala poměrně standardně. Po návratu do pracovního procesu jsem musel dát kolegům za pravdu. Komunikace s ministerstvy se v některých případech výrazně zhoršila a je potřeba dotazy urgovat intenzivněji než před tím. 

Někdy už frustrace vytryskne napovrch. Například Lupa.cz si ve svém newsletteru postěžovala na komunikaci Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB). Nazvala ho dokonce „autistickým“. „NÚKIB má v kuloárech přezdívku ‚autistický úřad‘. Vysloužil si ji špatnou komunikací vůči trhu, na kterou si řada firem a institucí dlouhodobě stěžuje,“ píše server. 

S nástupem nové vlády se někteří novináři navíc dostali do bezprecedentní izolace. V jednom z newsletterů si David Klimeš postěžoval, že Zbyněk Stanjura je první z ministrů financí, který mu odmítá poskytnout rozhovor. To je skandální vzhledem k tomu, že Klimeš patří mezi přední ekonomické komentátory a jím vedené interview by bylo informačně cenné.

Nemohu si pomoci, ale přijde mi to jako cílená taktika, kdy se vláda snaží vytvořit si „klid na práci“. Dohled médií nad tvorbou legislativy a důležitých návrhů je ale zásadní pro odstranění těch největších bot a malérů a poskytuje vládě cenný feedback.

Úsměvné bylo, kdy před více než dvěma týdny unikly do médií návrhy chystaných daňových změn. Premiér se tehdy rozčiloval, že nejde o finální verzi a diskuse o nich je tedy v současné době nerelevantní. Existuje ale i možnost, že dokumenty unikly po vzoru Babišovy vlády schválně, aby se otestovala reakce veřejnosti. 

Je logické, že se ochota politiků mluvit do médií hodně změnila s nástupem sociálních sítí a faktem, že dnes si kdokoliv může vytvořit svůj prostor i bez novinářů. To nicméně u vlády, která se ohání návratem k tradiční politice, není nejlepší argument. K demokracii totiž patří i odpovědi na kritické otázky od médií.

Za vše bude opět moci Kalousek. Asi

Když se začne politik v „důchodu“ objevovat stále častěji v rozhovorech, často to znamená, že v nejbližší době chystá svůj comeback. Mezi politickými insidery a byznysovou sférou v Praze se už nějaký čas mluví o návratu Miroslava Kalouska do politiky. Cílem mají být údajně evropské volby. Kalouska jsem se na to ptal, a jak už je v těchto případech zvykem, přiznává, že návrat do politiky nikdy nevyloučil. Založení nové strany ale rovnou označil za blbost.

Kdyby se Kalousek rozhodl kandidovat, měl by slušnou šanci uspět. I v „důchodu“ dokáže zaujmout tím, jak syrově pojmenovává aktuální ekonomickou situaci. Vzpomeňme, že strašení Řeckem v kampani během hypoteční krize zabralo a on se stal ministrem financí s nekompromisně nabroušenou tužkou pro škrty. Kdo je jen trochu příčetný, tak musí tušit, že bez zvýšení daní se vláda neobejde. Schodek rozpočtu je brutální a cesta k slavnému řeckému scénáři nebyla nikdy tak očividná.

Tip pro práci s AI

ChatGPT je skvělý pomocník pro hraní stolních RPG. Jako příklad jsem si vybral Dračí doupě, u kterého jsem v pubertě strávil možná tisíce hodin. Princip je takový, že si hráč vytvoří postavu a Pán jeskyně vypráví příběh a dobrodružství řídí. Nahradit Pána jeskyně pomocí ChatGPT zatím není nejlepší nápad, protože dělá chyby a po nějakém čase se do vyprávění příběhu zamotá. Je to ale skvělý nástroj pro generování postav a náhodných událostí.

ChatGPT je skvělý pomocník pro hraní stolních RPG. Jako příklad jsem si vybral Dračí doupě, u kterého jsem v pubertě strávil možná tisíce hodin. Princip je takový, že si hráč vytvoří postavu a Pán jeskyně vypráví příběh a dobrodružství řídí. Nahradit Pána jeskyně pomocí ChatGPT zatím není nejlepší nápad, protože dělá chyby a po nějakém čase se do vyprávění příběhu zamotá. Je to ale skvělý nástroj pro generování postav a náhodných událostí.

Pán jeskyně například nechá postavy hráčů dojít do vypálené vesnice. Na kameni před zříceným domem sedí smutný stařík z plémě Hobbitů. ChatGPT mi po popisu scény vytvoří postavu, její statistiky a vše, co má po kapsách. Dodá k setkání i jednoduchý příběh, který může hráče inspirovat k dalšímu dobrodružství.

Ukázka:

Potřebuji vytvořit postavu pro hru Dračí doupě. Pán jeskyně zavede hráče do vypálené vesnice. Před ruinou jednoho z domů sedí smutný stařík a vzlyká. Rasa Hobbit. Můžeš mi vygenerovat jeho statistiky, a co má u sebe?

Příběh: Gandalmar Hlubinohled byl kdysi šťastný hobití kovář ve své vesnici. Poté, co byla vesnice napadena a vypálena, ztratil vše, co měl. Jeho rodina, přátelé a domov byly zničeny. Gandalmar se nyní snaží přijít na to, kdo stojí za útokem na jeho vesnici, a hledá odplatu. Přestože je stařík a kovář, jeho dobrodružný duch a touha po spravedlnosti ho nutí pokračovat v cestě a přidat se k hráčům.

Statistiky a vybavení sem nebudu kopírovat, protože by zabraly velkou část newsletteru.

AI můžeme nechat i házet kostkami:

Hoď dvakrát za sebou šestistěnnou kostkou a vypiš výsledky.

První hod: 4 Druhý hod: 2

ChatGPT neumí generovat mapy a další vizuální materiály. Dokáže však napsat kód v Pythonu, který vytvoří mapy kontinentů i jeskyní. Celým procesem provede a výsledek může vypadat takto:

Stručně řečeno – ChatGPT je skvělý textový engine pro vaše herní seance. Prostě mu řeknete, jaká pravidla má načíst, a on vám může pomoci s výpočty a tvořením náhodných událostí. Hru to může výrazně zrychlit. 

Telegraficky

• Nejen KSČM, ale už i TOP 09 má svou vlastní mobilní aplikaci, kterou vám bude napřímo posílat novinky a zároveň umožní svým příznivcům posílat dotazy a postřehy.
  
• Letošní hlasování v novinářské ceně bylo velké drama. Konzervativní týdeník Echo24 se rozhodl hlasitě podpořit filozofku Terezu Matějčkovou, která v něm publikovala text Nevyžádané rady klimatickému aktivistovi. Konzervativní proudy bývají v této ceně zastoupeny spíše výjimečně, proto je pro mě překvapivé, jak moc se serveru Echo24 podařilo zmobilizovat své sympatizanty a dotáhnout Matějčkovou až na druhé místo. 
  
• Konec krále virálních zpráv Buzzfeed. Tenhle server měl ukazovat cestu žurnalistice v novém století. Vsadil na distribuci přes Facebook. Mělo to jen jednu vadu – sociální sítě jako ultimátní generátor návštěvnosti přestaly fungovat. Buzzfeed šířil drby o celebritách, kvízy a další zábavný obsah, který měl podle byznysmodelu dotovat seriózní investigativu. V Česku to není moc známé, ale Buzzfeed měl dokonce i Pulitzer Prize za popsání čínských koncentračních táborů pro Ujgury.
  

Graf jsem generoval díky AI a datům z Yahoo Finance. Příště si ukážeme, jak na to.

Je ok být v depresi z umělé inteligence

Kdybych teď stál před studenty žurnalistiky, tak jim se smutkem v hlase řeknu, že se učí řadu dovedností, za které jim za pár let nikdo nezaplatí.