Článek

Generace proti dějinám

29. 1. 2023


Vítám vás u pravidelného pondělního newsletteru Mimo agendu. Začneme opět pár postřehy, které mohly zapadnout v mediálním prostoru. Připomínám, že na e-mail můžete odpovědět a dát mi tak na článek zpětnou vazbu.

Po několika týdnech intenzivní kampaně se nejspíše cítíte vyčerpaní a přehlcení. Doporučuji drobný informační detox. Pokud vás z něho mobil vytrhává, můžete se inspirovat, jak zkrotit notifikace.

Tak, a teď můžeme k obsahu. V hlavním textu se věnuji tomu, jaké je vrátit se po roce do práce. Není to úplně snadné, a hlavně první dva týdny jsem měl pochybnosti, zda to zvládnu. Tahle zkušenost by vás od případného sabatiklu neměla odradit, je ale fér, aby zazněla. Tím toto téma na Mimo agendě ukončím. Vracím se i k tomu, proč různé generace mají ke své práci trochu jiný vztah a jak jsou dějiny někdy silnější než sny. Tuhle pasáž vnímám hlavně jako smíření s „boomery“, kteří byli k mé cestě často kritičtí. Jejich generace totiž umožnila trochu nevděčným mileniálům se na začátku svého života zasnít.

Na začátku newsletteru najdete opět přehledy a postřehy z posledního týdne. V placené části pak naleznete onen velký text.

Tak jdeme na to!

Konec pána z titulní strany

Média se budou muset naučit žít bez Miloše Zemana. Tenhle kontroverzní politik plnil deset let první strany nejprestižnějších titulů v Česku. Zemanománie se v lecčem podobala Trumpománii v USA. Oba politiky s autoritativními tendencemi a všudypřítomnými skandály nešlo ignorovat. V demokraticky smýšlejícím spektru vzbuzovali úzkost a strach z budoucnosti. Informování o prezidentských úřadech se proměnilo ve válečné zpravodajství a tahle krize médiím přivedla i řadu předplatitelů. Obrana demokracie byla v Česku rámovaná skrze silnou občanskou společnost a média. Útoky od Zemana využila řada titulů pro svou propagaci.

Když se podíváme do USA, po odchodu Trumpa se zájem o média propadl. Není vyloučené, že se něco podobného stane i v Česku. Novináři, kteří se zaměřovali na Hrad a vliv kolem něj, budou muset najít nové silné téma. Otázka je, zda vůbec existuje. Zemana v investigativních a politických tématech by šlo přirovnat ke Karlu Gottovi v bulváru. Další historické události jako pandemie a válka na Ukrajině už lidi přesytily a jejich pozornost u těchto témat klesá. 

Některým jistě vyvstalo i jméno Andreje Babiše, ten ale může být několik let zaparkovaný v opozici a média by se kvůli nedostatku zdrojů (čas, lidé, prostor) měla zaměřit především na ty u moci.

Co si o tom myslíte? Odepište mi na e-mail.

K zamyšlení doporučuji i toto vlákno na Twitteru od Johany Kotišové na téma média a informování o volbách.

Na Twitteru jsem viděl bouřlivou diskusi o tom, zda média někomu během voleb stranila, či ne, a kde je ta pomyslná vyváženost. Moc se mi k tématu líbil příspěvek odborníka na novinářskou etiku Jana Motala z Masarykovy univerzity v Brně, který to shrnul pro Hlídacího psa.

„Nestrannost neznamená nemít názor, nestrannost neznamená vzdát se boje za demokracii. Nestrannost znamená vědět, že i na naší straně jsou problémy.“

Psát i o problémech současného prezidenta a vlády bude důležité. Neznamená to, že by novinář sloužil temné straně síly. Lidem poskytuje informace, aby se mohli co nejlépe rozhodnout.

Osobně doufám, že neochladne ani zájem o vyloučené regiony a lidi, kteří volili Zemana a Babiše. O problému se začalo v mainstreamu více mluvit poté, co tito dva politici začali dominovat. Hledala se odpověď na to, kdo takové osobnosti volí, a tím se odkrývaly i strukturální problémy naší společnosti jako mezery v oblasti vzdělávání, chudoba, nedostupnost služeb. V téhle práci se musí pokračovat. Víc něž kdy jindy. Babiše volilo 2,4 milionu lidí na základě lživé kampaně o zatažení Česka do války. Ty hlasy a ta frustrace současným stavem nezmizí. Za pár let se vše může zase otočit.

Články pro E15

Mám blok tvořit TikToky, ale ne kvůli Číňanům

Poté, co jsem zahájil svou digitální střídmost, začal růst i můj vnitřní odbor k platformám jako TikTok, Instagram, Twitter a Facebook. Vždy, když mě vtáhne a připoutá návykový algoritmus, se cítím, jako bych osobně selhal. Prostě jsou ta videa se zvířátky a vtipnými skeči někdy silnější než já a nemám dost disciplíny je vypnout. Strašně mi pomohlo aplikace odstranit z mobilu, ale i tak se někdy přistihnu, jak při práci na počítači na těchto službách desítky minut prokrastinuji. Nejhorší je, že se při tom váš mozek tak namáhá, že tahle prokrastinace nevede k přívalu nápadů. Prostě jen koukáte do blba a občas cítíte nějakou emoci, ale vaše hlava si při tom vůbec neodpočine.

Opakovaně jsem na Mimo agendu psal, jak jsou pro novináře sociální sítě důležitým nástrojem. Stále více lidí se ke zprávám dostává právě přes ně. Jsou prostředkem pro získávání (i ztrátu) důvěry jako osobnost ve veřejném prostoru.  

Jenže v situaci, kdy k těmto platformám cítím nechuť, na nich nejsem z etických důvodů schopný tvořit obsah. Hlavně i s vědomím toho, že to netěší ani řadu influencerů. Berou ty služby jen jako nástroj pro svůj dosah. Někdy je v tom prostě pouze chladný kalkul se snahou zaujmout, ale vlastně čímkoliv bez zamyšlení, zda to má pro konzumenta skutečně hodnotu. 

Nejsem teď ve fázi, kdy bych se přes tohle dokázal překlenout a dělat obsah, jen abych přitahoval pozornost lidí. Abych přispíval k tomu, že je jejich čas bezcílně pálen na blbostech a na adiktivních platformách. Začal jsem si najednou připadat, jako kdybych prodával cigarety a alkohol dětem. 

Možná časem názor zase změním, pokud objevím polohu a druh tvorby, které mi pro tyto platformy začnou dávat smysl.

Co si o tom myslíte? Nehrotím to zbytečně?

Na co se připravit, když se po roce vrátíte do práce

více
Článek

Normalizace hejtu v politické kampani

22. 1. 2023


Vítám vás u pravidelného pondělního newsletteru Mimo agendu. Začneme opět pár postřehy, které mohly zapadnout v mediálním prostoru. Připomínám, že na e-mail můžete odpovědět a dát mi tak na článek zpětnou vazbu.

V hlavním textu se chci věnovat probíhající prezidentské kampani a tomu, co to dělá s námi i společností. Po roce mimo Českou republiku se cítím od této události emočně odpojený. Jako kdyby se před náhodným pocestným střetly dvě nelítostné armády, pobily se a pak se rozprchly. Možná proto si víc ťukám na čelo, jak velká část společnosti může brát některé absurdní narativy jako fakt.

Petr Pavel se nerovná válka.

Andrej Babiš se nerovná diktátor Putin. 

Ve vypjaté atmosféře voleb se o překročení hranic politického marketingu dá bavit jen obtížně. Vždy naštvete tu druhou stranu. Newsletter Mimo agendu má skvělou komunitu, kde nic není tabu.

Tak jdeme na to!

Svoboda pro mozky 

Už to nemáme plně v rukou. Algoritmy jsou tak precizní, že dokážou vytvořit závislost na nových podnětech (TikTok). Big data jsou zneužívána v kampaních i kulturních válkách. Přesně mířený marketing neustále vyvolává nutkání kupovat si věci, které nepotřebujeme.

Podle sloupku na Wired s touto skutečností začne společnost v roce 2023 naplno bojovat. „Tento rok bude rokem, kdy získáme zpět kontrolu nad svou myslí a svobodu myslet sami za sebe,“ píše Susie Alegre.

Jako příklad uvádí zákon EU o digitálních službách, který reguluje cílenou reklamu. Další regulační úřady po celém světě se mohou přidat. V roce 2022 Microsoft upustil od vývoje technologií, které rozpoznávají emoce. Google se po rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, který zrušil rozsudek Roe v. Wade (právo na potrat) začal zabývat tím, jak mohou být big data zneužita v kulturních válkách.

Velkým tématem je i digitální detox a odpojení od neustále propojeného světa. Před Vánoci vyšel v The New York Times článek o tom, jak mladí lidé zkouší hloupé telefony. Stále častěji narážím na články a návody na téma, jak získat kontrolu nad svou pozorností. 

Možná se už blížíme limitu, který ještě sneseme. Limitu, kdy cítíme, že máme ještě své životy pod kontrolou. Přijde mi částečně vtipné o tomto tématu psát, protože se narativ blíží konspiračním teoriím či dystopickým sci-fi. Jenže je to tady. Mysl člověka se dnes může plně odevzdat nekonečné zábavě a toku informací. Stejně jako u jídla je nutná střídmost a odříkání. 

K tématu doporučuji i konferenci TechTalk (česky) o umělé inteligenci. Mluvčí hovoří třeba o tom, že máme ještě proti AI šanci, když nám začne servírovat to, co sami chceme. Nahlédnou také pod pokličku vývoje aplikací. Třeba jak vývojáři dokážou bleskově upravovat hry, aby u nich lidé trávili víc času a klikali na tlačítka pro nákup nových bonusů. Tohle minimálně naznačuje, jaká je ve vztahu zákazníka / technologické společnosti disproporce.

Forenzní fonetika vs. twitterová manipulace

Zatímco se uživatelé na Twitteru hádali o tom, zda Babiš na tiskovce řekl své ženě „hubu drž“, nebo „tak kdo je další“, Lupa.cz se na nahrávku koukla vědecky. Přizvala forenzního fonetika a všechny setřela profesionálním vyvrácením fake news. Skvěle se v internetové kauzičce zachoval i novinář Filip Rožánek. Ten se nespoléhal pouze na svůj sluch, ale prostě nahrávku vyčistil pomocí umělé inteligence. 


Původní zdroj: https://twitter.com/rozanek/status/1614703323457748996?s=20&t=JdvHlAl50LulN3fCD-Gj3Q

Použil k tomu nástroj lalal.ai. Doporučuji si ho přidat do záložky zajímavých nástrojů. S něčím podobným přišlo i Adobe, které dokáže vyčistit třeba nekvalitní nahrávku podcastu od okolního hluku. Výsledky jsou neuvěřitelné. Na druhou stranu dokáže AI zvuk nejen vylepšit, ale i vytvořit kvalitní falzifikát. Jsme prostě v době, kdy už náhodným příspěvkům od anonymních účtů na sociálních sítích nemůžeme vůbec věřit.

Normalizace hejtu v prezidentské kampani 

více
Článek

Novináři si stvořili vlastní peklo

15. 1. 2023


Vítám vás u pravidelného pondělního newsletteru Mimo agendu. Nově jsem na začátek přidal pár postřehů, které zapadly v mediálním prostoru. Pro tento formát jsem se rozhodl, protože se snažím omezit své fungování na sociálních sítích. Místo toho, abych psal krátké tweety, chci informaci popsat v kontextu + přidám zdroje. Tato část newsletteru bude vždy zdarma, aby byl zajímavější i pro odběratele, kteří momentálně nemají obnovené předplatné či váhají, zda vůbec předplatné pořídit.

Dnešní velký text se bude týkat mediálního pokrytí kauzy Marka Wollnera. Toho vyšetřovala komise České televize kvůli možnému bossingu a sexuálnímu obtěžování. Vše nakonec vyvrcholilo jeho odchodem. Že v redakcích často najdeme toxické vztahy, je veřejným tajemstvím. Na rozdíl od zahraničí se problém v tuzemsku veřejně řeší jen zřídka. Téma je přitom zásadní kvůli tomu, aby si novináři v redakcích zbytečně nevytvářeli vlastní malé peklo. Toxické prostředí může odradit mladé talenty a zamezovat otevírání nových témat.

Tak jdeme na to!

Začneme pár postřehy Mimo agendu

V případě zvolení Petra Pavla prezidentem se bývalý předseda správní rady Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNZ) Tomáš Richter nejspíše z politiky nestáhne. V Respektu Petr Pavel prozradil, že chce s Richterem spolupracovat i na Hradě. Richter bude mít za úkol sestavit tým poradců a externích odborníků.  

Jedná se o dalšího vysoce postaveného člena z fondu, který po podpoře nezávislých médií skončil v politice. Loni v lednu rezignoval ve správní radě NFNZ Michal Klíma a stal se poradcem premiéra Petra Fialy (ODS). Od března je vládním zmocněncem pro oblast médií.

Tyhle přechody mohou zpochybnit činnost fondu, který každý rok rozdává miliony na řadu mediálních projektů. Jedna z nejvyšších částek před dvěma lety putovala na rozjezd tištěného Týdeníku Forum vedeného Pavlem Šafrem (2 miliony korun.) 

Co konkrétně je na tomto projektu kontroverzní, jsem popisoval v detailním textu. Ve stručnosti se dá říct, že Týdeník Forum (podle analýzy akademiků) informoval před volbami často zavádějícím způsobem o synovi premiéra Andreje Babiše.

Celou mou analýzu si můžete přečíst ZDE

NFNZ je také generálním partnerem Novinářské ceny. Kvůli podpoře Týdeníku Forum ceny loni bojkotoval Respekt. Jeho články a reportáže přitom pravidelně patří mezi nominované.

Kdo loni získal nejlepší influencery a tvůrce pro svou platební bránu? 

Vítězem loňského roku je jednoznačně platforma HeroHero. Podařilo se jim získat například moderátora Čestmíra Strakatého (přes 2k předplatitelů)Petra Máru (přes 600 předplatitelů)Fabulace Jana Špačka a nově i Adama Gebriana. A to nepočítám řadu projektů, které mou cílovku míjí a mají tisíce podporovatelů. HeroHero je provázané s portálem GoOut a kromě poskytnutí zázemí talentovaným osobnostem je nejlépe ze všech služeb promuje na svých sociálních sítích a dalších spřízněných projektech. Ukazuje se, že spustit jen platební bránu nestačí. Musíte dodat něco navíc. HeroHero má kolem sebe živou a propojenou komunitu a pomáhá tvůrcům se sehnáním techniky i studia.

Služby jako Gazetisto, Pickey i HeroHero často nabízejí exkluzivní podmínky talentovaným tvůrcům, aby se rozhodli tvořit právě pro ně. Vypadá to, že HeroHero nyní dokáže najít nejlepší mix. 

Netmonior změřil, že omezení zpravodajství od Googlu kvůli novým zákonům zatím velké zpravodajské servery v návštěvnosti zas tak drasticky nepoznamenala. Největší propad je vidět u Forum24, které i vydalo poměrně ostrý článek s titulkem: Pětikoalice připravila novým zákonem FORUM 24 o 1,9 mil. korun ročně. Poškodila řadu dalších médií

Pokud vás celá problematika zajímá, doporučuji článek od Jakuba Jetmara z Mediáře.

Psal jsem pro E15: 

V uniklých datech Twitteru figurují desítky tisíc českých účtů i e-maily miliardářů a politiků

Média v kauze Wollnera zapomněla, co se za poslední roky naučila

V Newtonu jsem si přečetl všechny články, které o kauze Marka Wollnera vznikly. Je v tom chaos a běžný čtenář nemá moc velkou šanci pochopit, co se skutečně stalo. Často se příběh odbýval poskládáním tvrzení jednotlivých stran sporu vedle sebe s tím, aby si čtenář vybral. Rezignovalo se na hledání dalších motivů. Například: jak Česká televize postupovala ve vyšetřování a jestli dostatečně ochránila svědky. 

více
Článek

Jeden Seznam vládne všem, jeden jim všem káže

8. 1. 2023


Je tu éra společnosti Seznam.cz jako krále českých internetových médií. Ukázalo se, že spojení technologické firmy a novinařiny dává velký smysl. Vznikl ekosystém, kdy se redaktoři mohou opírat o data z dalších služeb Seznamu (jako třeba Sreality.cz) a zároveň přitáhnou k těmto službám svým obsahem pozornost. Poté, co Google a Facebook vzaly zpátečku v poskytování prostoru mediálním domům, může pozice Seznamu posílit. 

Mezi svátky prolétla médii zpráva, že Seznam.cz kupuje Borgis, zda se mu to povede, rozhodne ještě Úřad na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Ten zatím žádné námitky proti této fúzi neobdržel. Schválením by internetová jednička Seznam.cz získala nejen Právo, ale hlavně i server Novinky.cz.

Jak ukazují data NetMonitoru zveřejněná na MediaGuru, Novinky.cz a Seznam Zprávy jsou top navštěvované zpravodajské servery v Česku. Mediální mapa tak bude ještě méně barevná než doposud. 

médium

průměr RU měsíčně 2022

průměr PV měsíčně 2022

Seznam Zpravy.cz

                            4 751 565

                        182 989 209

Novinky.cz

                            4 533 897

                        190 943 310

Zdroj: Netmonitor. (RU = reálných uživatelů, PV = page views.)

Je zarážející, že tak velkou změnu na trhu novináři veřejně moc nereflektovali. Naštěstí je tu newsletter Mimo agendu, který éru Seznamu.cz analyticky rozebere i s možnými riziky.

Poznámka: K objetí Seznamu a Borgisu nepřímo docházelo dlouhé roky. Firma Zdeňka Porybného dodávala Seznamu mediální obsah ještě před vznikem Seznam Zpráv jako vlajkové lodě.
více
Článek

Až hloupý mobil mě dostal z blbé nálady

30. 12. 2022


Vítám vás u prvního newsletteru v roce 2023! Je rozdělený na komentář k prezidentské volbě + přidávám návod, jak krotit závislost na chytrém telefonu. Všiml jsem si, že čím méně za den beru mobil do ruky, tím jsem šťastnější a víc v pohodě.

Pokud chcete na newsletter reagovat s tipy či postřehy, prostě na tento e-mail odpovězte.

Jdeme na to! 

Už nikdy se neobjeví dokonalý prezidentský kandidát

Kdo nemá ve věku sociálních sítí nějaký vroubek, je podezřelý. Světci a světice vymřeli. A ti bez sociálních sítí a hutné internetové historie jsou podezřelí nejvíce. Dokonalý kandidát na prezidenta neexistuje a nejspíše se v superinformační době neobjeví už nikdy.

Přímá volba hlavy státu stvořila největší reality show v Česku a kampaň je příliš dlouhá na to, aby se člověk po marketingové masáži necítil přesycený. Jak ukazuje projekt Mediální obraz, za dva týdny se do veřejného prostoru vychrlí kolem sta tisíc zmínek o prezidentských kandidátech.

Relevantní otázky, na které by měli kandidáti odpovědět, se vyčerpaly už před měsíci. Dostáváme se do bodu, kdy přísné oko diskutérů na sociálních sítích hodnotí každý výrok (i několik let dozadu), každou nepovedenou fotku, rodinu kandidátů a jejich přátele. Je to absurdní a nakonec nejspíše u řady lidí stejně rozhodnou emoce. Je to dáno prezidentskými pravomocemi a tím, že řada lidí očekává v jedné z nejvyšších ústavních funkcí hlavně symbol a morální oporu pro národ. Po řádění Miloše Zemana má řada lidí tuto touhu ještě větší.

Volební týmy se nyní nachází ve fázi, kdy už nemají za úkol pouze budovat pozitivní obraz svého reprezentanta, ale i zpochybňovat hlavní oponenty. Nakonec se podle očekávání objevila silná trojice kandidátů s šancí uspět. Ti ostatní jsou spíše křoví s jinými motivacemi než usednout na Hradě. Třeba se zviditelnit pro volby do Senátu. Pro řadu lidí poslouží jen jako příležitost k odevzdání protestního hlasu a pětiletému bručení s hláškou: Já vám říkal, že jste měli volit toho XY.

Doba, kdy si každý kandidát běžel na své běžecké dráze, je pryč. Tvrdé jádro voličů už je nějakou dobu ustálené. A dostávat se do všeobecné známosti už hlavní trojka také nemusí. Začal agresivní boj o nerozhodné voliče.

Bez ohledu na to, jak svatě a čestně se kandidáti tváří, každý tým okopává něčí kotníky. K tomu slouží i motivovaní fanoušci na sociálních sítích. Nějaký vlivný účet vytrhne hlášku či výrok z kontextu. Roztleská to. Pak se objeví oficiální účet prezidentského kandidáta a celou situaci s nadhledem zaglosuje a tím nepřímo kopne do soupeře.

Mám rád projekt Česká sojka na Instagramu, který ukazuje ty „nejdůležitější tweety“.  Je vidět, jak má v tomto prostředí navrch generál Pavel. Podporují ho často anonymní účty, za nimiž stojí političtí marketéři. Například Jie (@jietienming) je pracovník tiskového oddělení úřadu vlády a vsadil jednoznačně na Petra Pavla. Twitter je už nějakou dobu rajónem koalice Spolu a ta se spíše kloní ke generálovi. Jenže zároveň nesmíme zapomínat, že Twitter volby nevyhrává, což třeba už roky dobře chápe marketingový tým Andreje Babiše. Twitter má tak v prezidentské volbě především roli ohřívače témat a slouží pro nastolování agendy v médiích. Někteří komentátoři se rádi nechávají plamennými výměnami názorů na Muskově sociální síti inspirovat při psaní svých komentářů.


Setkal jsem se už i s lidmi, kteří některého politického kandidáta přestali podporovat z důvodu, že jim vadily agresivní výpady jeho tvrdého jádra fanoušků. Že něco takového politik nemá pod kontrolou? To je jen iluze. Vždy může vyzvat ke zklidnění. Bohužel jsou jimi tyto internetové vřavy tiše ignorovány.

Dobrým příkladem může být i dnešní vláda. Premiér Petr Fiala vystupuje jako gentleman, co se vždy snaží o dialog. Vedle toho tu máme úderku na sociálních sítích, která ve jménu koalice Spolu napadá politické oponenty a novináře. Kdyby Fiala vyzval ke zklidnění či apeloval na slušnost, věřím, že by to nějaký efekt mělo. Minimálně by šlo se na jeho slovo odvolávat, kdyby někdo ze straníků na sociálních sítích zdivočel. Fiala to ale neudělá, protože rozpoutávání válek na sociálních sítích je jedna ze strategií politického marketingu jeho domovské strany.

Technologie naleptávají demokracii

více
Podcast

Povídání s Druhou směnou o feminismu

25. 12. 2022


O svátky je čas se zamyslet i nad složitějšími tématy. Letos jsem si zvolil feminismus. Často se o něm mluví během prezidentské volby a na sociálních sítích se vede nekonečný boj o jeho definici. Pozvání do podcastu přijaly Maja Vusilović a Eliška Koldová z magazínu Druhá směna.

Ptal jsem se:

· Jak definují feminismus?

· Jaké je to nedělat feminismus v rukavičkách?

· Co říkají na současnou prezidentskou volbu?

· Jak vzniká Druhá směna a co je její misí?

· Co musí zažívat ženy, které se ve veřejném prostoru označují za feministky?

Přeji příjemný poslech a hezké svátky.

P. S. : Pokud chcete projekt podpořit, můžete ZDE.

více
Článek

Rok Mimo agendu. Měl experiment smysl?

18. 12. 2022


Skoro na den přesně jsem před rokem oznámil, že končím v redakci Deníku N, vezmu si volno a rok budu psát placený newsletter. To se setkalo s poměrně velkým nepochopením od řady kolegů. V očích některých jsem se stal „pouhým blogerem“ a neváhali mi to kdykoliv vmést do tváře. Sabatikl – rok kreativního volna – je ale o tom dělat věci jinak a třeba i testovat hranice svého oboru.

Nebudu vás napínat. Hodně z vás asi chce vědět, jestli se mohu jen Mimo agendou uživit.

Odpověď zní: NE. Má to ale jedno velké ALE.

V průměru jeden článek na Mimo agendě vydělal více, než je běžný honorář u mainstreamových médií. A to je skvělá zpráva. Určitě se najdou lidé, kteří jsou šikovnější, zajímavější a dokázali by se živit jen newsletterem i na malém českém trhu. Po svém experimentu o tom nemám pochyb. Koneckonců profesionálních podcasterů je celá řada. Například Čestmír Strakatý nedávno oznámil 1000 předplatitelů, což je vynikající výkon. I vzhledem k tomu, že začal jen před pár měsíci. 

Článek nebo podcast vychází na Mimo agendě jednou týdně. Průměrně každý příspěvek vydělal na předplatném od čtenářů 4 389 Kč

Průměrně za měsíc čtenáři koupili předplatné za 19 tisíc korun. Což je úžasné vzhledem k nastavení Mimo agendy. Cílem bylo věnovat práci maximálně jeden celý pracovní den v týdnu.

Celkem projekt za rok vydělal 228 239 Kč. Čtenáři si tak koupili 1918 měsíců předplatného. Nikdy jsem u Mimo agendy neinvestovat ani korunu do reklamy a zájem o ni vznikl čistě sdílením a šeptandou mezi lidmi.

Čísla zveřejňuji, protože Mimo agendu funguje díky komunitě čtenářů a jejich zájem mě motivoval publikovat každý týden bez ohledu na to, že jsem byl třeba nemocný či musel psát na zadním sedadle auta během cestování Evropou.

Stálo to za to, hodně jsme se od sebe naučili a nenacházím slova, jak vám všem poděkovat. Našeho snažení si všimla i prestižní anketa Křišťálová Lupa, kde se Mimo agendu umístilo na 6.–8. místě v kategorii obsahová inspirace.

Pojďme se detailněji podívat na seznam toho, co mě sabatikl a projekt Mimo agendu naučil a jakých chyb jsem se měl vyvarovat.

1. Užívejte si let naslepo 

více
Článek

Lukáš Houdek: Některá média vytváří z trans lidí karikatury

11. 12. 2022


S klesající životní úrovní je ve společnosti opět cítit napětí. Na Václavském náměstí desítky tisíc lidí poslouchaly útočné projevy proti válečným uprchlíkům z Ukrajiny. Slovenskem otřásly vraždy v baru Tepláreň, které schvalovali i někteří lidi z Česka. Už od roku 2014 se s nenávistí a rozbíjením stereotypů a předsudků snaží bojovat agentura HateFree Culture. Její ředitel Lukáš Houdek mi popsal, jak si dnes Češi vedou a co se za roky existence projektu ve společnosti změnilo.

CELÝ DÍL SI MŮŽETE POSLECHNOUT ZDE

více
Podcast

Lukáš Houdek: Některá média vytváří z trans lidí karikatury

11. 12. 2022


S klesající životní úrovní je ve společnosti opět cítit napětí. Na Václavském náměstí desítky tisíc lidí poslouchaly útočné projevy proti válečným uprchlíkům z Ukrajiny. Slovenskem otřásly vraždy v baru Tepláreň, které schvalovali i někteří lidi z Česka. Už od roku 2014 se s nenávistí a rozbíjením stereotypů a předsudků snaží bojovat agentura HateFree Culture. Její ředitel Lukáš Houdek mi popsal, jak si dnes Češi vedou a co se za roky existence projektu ve společnosti změnilo.

O čem jsme se bavili:

  • Proti komu dnes směřuje nenávist a jak se její projevy mění?
  • Omezuje korektnost naši svobodu slova?
  • Jak média přistupují k sexuálním menšinám?
  • Jaké je to sdílet traumata ze svého osobního života?
  • Jde kombinovat práci novináře a aktivisty?
  • Proč v Jihoafrické republice není bílá genocida, na kterou se odvolávají někteří politici?

Chtěl bych také poděkovat všem podporovatelům, díky kterým mohou takové rozhovory vznikat.

Přeji vám příjemný poslech.

více