Nad ruským internetem a sociálními sítěmi se zatahuje digitální železná opona. Dostat se na služby jako Facebook, Instagram a Twitter bude pro tamní občany, kterým vládne pevnou rukou Vladimir Putin, čím dál těžší a objevují se i zprávy, že by se Rusko chtělo od světového internetu izolovat ještě více.
Pojďme se podrobněji podívat na příběh ruských sociálních sítí a na to, co v zemi po odchodu západních firem zbude. Už před agresí proti Ukrajině byl tamní trh specifický a Putin si také zkusil, jaké je to vyzvat na souboj ruského „MarkaZuckerberga“, který mu zatápí i v aktuální válce na Ukrajině.
Vlastně to přirovnání k Marku Zuckerbergovi bylo trochu neuctivé: Pavel Durov – otec nejpoužívanější ruské sociální sítě Vkontakte a tvůrce Telegramu – se opakovaně střetl s Kremlem, což vyústilo ve ztrátu jeho miliardové společnosti a útěk z Ruska. Přesto se nedá považovat za toho, kdo v nerovném souboji prohrál.
Pavel Durov je trochu takový Neo z Matrixu. Jeho život je tajemný. Nosí snad jen černou a měl období, kdy se fotil bez trička v divočině, v čemž ho inspiroval samotný Putin. Místo úcty k vládci Kremlu šlo ale o cílený trolling, protože i když jsou ti dva ve válce, funguje mezi Durovem a Kremlem jistá vynucená symbióza.
Putin nesnáší jeho sociální sítě, které pomáhaly opozici organizovat obří protesty proti režimu, ale zároveň je Durovův Telegram tak bezpečný, že ho používají i přední představitelé ruského státu. Tedy až na Putina, který kvůli své paranoii nemá mobilní telefon a podle mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova ani účty na sociálních sítích. Oficiální zdůvodnění zní, že novodobý car na něco podobného nemá čas.
Vzestup ruského Facebooku
Vraťme se k ruskému tvůrci sociálních sítí Durovovi. Narodil se ještě v Sovětském svazu – přesněji v Leningradě (dnes Petrohrad). S rodiči ale vyrostl v Turíně. Do po pádu impéria chaosem zmítané země se vrátil na začátku 90. let a později zahájil studium na Petrohradské státní univerzitě.
V této části kopíruje příběh Durova trochu ten Zuckerbergův. Jejich projekty, které doteď mění svět, začaly na akademické půdě. Durovova první sociální síť propojovala studenty a učitele. Když viděl v USA Facebook, rozhodl se ruský programátor vytvořit něco podobného.
Krátce po dokončení studia spustil první verzi sítě s názvem Vkontakte. Už tehdy se projevovala jeho složitá nátura a neúcta k autoritám. Ilustruje to i fakt, že v zemi, kde máte na všechno dokumenty a razítka, si ani nevyzvedl svůj diplom za absolvování vysoké školy. Prostě usoudil, že už ho nepotřebuje. Po spuštění Vkontakte začalo být brzy jasné, že se bude jednat o hit, i když přístup zpočátku Durov umožnil jen vybraným jedincům. Vznikl efekt FOMO. To znamená, že lidé měli pocit, že jim něco uniká, když nejsou součástí exkluzivního klubu.
V roce 2006 se ještě na sociální síti ověřovala identita a uživatelé na ní museli působit pod vlastním jménem. Později se pravidla trochu uvolnila.
Protože síť se zaměřovala především na mladé lidi a zpočátku právě z nich rekrutovala nejvíce uživatelů, oslovil Durov studenty vysokých škol soutěží o nejlepší reklamní kampaň. Hlavní cenou byly produkty od firmy Apple. Tímhle „laciným“ získáním kreativních nápadů si ruský byznysmen velmi levně pomohl k dalšímu růstu. A kdo umí oslovit mladé lidi lépe, než jejich vrstevníci?
Už první rok po spuštění (2007) se síť dostala mezi nejrychleji rostoucí služby na světě a nakonec dobyla všechny vrstvy ruské společnosti. Její úspěch jde vlastně jednoduše ilustrovat i na tom, že Vkontakte nyní používají dva ze tří Rusů. Zatímco Facebook má ve 144milionové zemi 71 milionů uživatelů, účet na Vkontakte má 97 milionů Rusů.
Dále Vkontakte pronikl do dalších postsovětských států. Popularitě se těší na Ukrajině, v Bělorusku a Kazachstánu. Pokud tedy Petrohrad považujeme alespoň geograficky za součást Evropy, vytvořil Durov na čísla nejúspěšnější evropskou sociální síť.
Soukromí jako lidské právo
Obsah pro předplatitele
Tento článek je pouze pro předplatitele.
Chcete číst dál a mít přístup k dalším příspěvkům této publikace?
Předplatit od 119 Kč
